Jaro nám přešlo do léta, do prázdnin. Nevím jestli jsem se na podzim pochlubil, že se že mně stal pan učitel na stavební škole a že tak slovo prázdniny pro mě zase znamená ten dávno zapomenutý pocit - léto, které se zdá nekonečné, plné vůní kvetoucích lip, luk, vůní sena... zvuků z lesa, kvákání žab od tůní, večer roje svatojánků, jak bydlíme u lesa.
Dneska jsme předali vysvědčení a naposledy se všichni rozloučili. Ještě před školou jsme si se skupinkou mých studentů popřáli krásné léto a jeden z naší vesnice se hned zeptal, jestli ho nevezmu autem, aby nemusel čekat na autobus, oni u nás teď posledních čtrnáct dní moc nejezdí.
( Ale má to i výhodu, ty co přijedou, vezou zadarmo )
Takže jsem vlastně dělal i taxík na prázdniny 🙂.
Poslední dní jsem překonal svoji vrozenou lenost a jezdil do práce někdy i na kole. Cesty zpět jsem pojal jako výlet. Nevěřil bych, co všechno kraj kde žiju nabízí, kolik úžasných míst v bezprostřední blízkosti, které stále neznám.
Třeba samoobslužný bar na kraji lesa, se studeným točeným pivem, v pondělním horkém dní přišlo hodně vhod.
Nebo veliký rybník s podivným názvem Chobot, kde jsem si připadal jako na Jižní Moravě u Lednických rybníků.
Červen byl hektický, ve škole, v zahradách ale i víkendy byly naplněné na 150 %. Různá setkání a výročí, víkend otevřených zahrad. To byla hodně zdařilá akce a určitě ji budeme opakovat.
V zahradě pořád něco kvete, zrají jahody a maliny, letos prvně ve větším i moruše, lesy jsou plné borůvek. První jarní bylinky a květy jsou už v tekuté formě.
Mějte se!
Pavel
