Meditace... modlitba... rozhovor?

 Je ráno,  v chalupě všechno spí... 

když bych šel do práce,  dávno bych vstával...

Nad údolími Orlických hor vychází slunce, je srpen,  už nejsou 4 hodiny ráno...

Vyrážím na kole,  údolí, kopec, koupání,  a další kopec, pozvolný, ale delší ...

Kačerov, kaple kousek od kostela,

dlouho se probouzela z pračasu,

z doby, kdy si místní němci vybrali špatnou stranu a museli pryč...

Konečně zase láká k návštěvě,  po ránu už jí někdo  otevřel...

Brzdím a sesedám z kola...

Modlitba? Meditace?

Přemýšlím nad přítomným okamžikem.

Tady a teď...

Letní ráno v opravené kapli vysoko v Orlických horách...

Vysoko v horách...

Jak že to zpívá Zuzana Navarová?

"Vysoko v horách prší
voda na tři couly
vysoko v horách prší
Dáša už se choulí
vysoko v horách prší
na kalhotách bouli
Vysoko v horách
horko v autobuse, sucho v puse
co si počneš s ní
zdaleka

Vysoko v horách prší,  horkov duši..."

Kaple asi slyšela víc modliteb v němčině... 

A pak dlouho nic....

Za co prosili lidé před 70 ti lety, před 100 lety... ?

Aby měli co jíst?

Aby pole dala víc zrní než kamene?

Žili s přírodou, věděli že zima na horách není legrace...

Já opřel o schody horské kolo,

se zvědavostí a snad i pokorou vstoupil..

A pokleknul, na studenou piskovcovou dlažbu,

sedl si na paty,

dělával jsem to tak kdysi přirozeně,

teď se už tělo bránilo, ozývá se bebí věku...

Děkuju za život,  zdraví...

Za nezasloužený dary...

za Orlické hory,

osud mi je přiřkl...

Za přítomný okamžik

A prosím....

Lughdnasad

 

Stejně jako v předešlých letech ani letos jsme si nenechali ujít návštěvu festivalu keltské kultury v Nasavrkách v Železných horách.

Festival se koná v archeoskanzenu, který mapuje život Keltů na našem území. Je nedaleko skutečného bývalého keltského oppida.

Krásné léto,  dnes konečně i kapky deště.

Mějte se, Pavel 

Sporák na dřevo

 Dlouho jsme snili o klasickém sporáku.  Který by dal trochu tepla, uvařil by polévku a upekl k obědu kuře.

V domě je pouze jeden komín a k němu je připojený krb s horkovzdušným topením. Tudy cesta nevedla. Dlouho zůstávalo jen u snů, které jsme si plnili každé léto,  kdy jezdíme nedaleko do Orlických hor na půjčenou chalupu. 

Současná situace jen pomohla rozhodnutí udělat letní kuchyni s možností vaření na dřevo na venkovní terase.  Klasický kuchyňský sporák a k němu nerezový izolovaný venkovní komín.  Po vyladění všech much se dnes poprvé naostro vařilo. Kuře s čerstvě nakopanými bramborami v troubě a na plotně piré z padaných letních jablek.

Jeden splněný dávný sen z pračasu.

Venkov v ❤.

Vyhlídkový let ultralightem

Od kamaráda jsem dostal dárek k narozeninám, vyhlídkový let malým letadlem nad Orlické hory

- v pondělí nadešel den “D”

Startovali jsme v Chrudimi, takže první se ukázal zámek Slatiňany.

Zakroužili jsme nad naší “vesničkou střediskovou”

Údolí Tiché Orlice, krásné meandry, řeka se líně kroutí mezi loukami a remízy listnatých pobřežních porostů.

Hrady Potštejn

a Litice

A pak hřeben Orlických hor, od Bartošovice po Deštné

V hlavě mi zněl text oblíbené písničky:

“Proletím nízko nad krajinou 
Nad zelenou trávou pokosenou 
Perletí vlasy ozdobenou, rozcuchanou 
Proletím okolo prastarých měst 
Okolo domů a kamenných cest 
Jimiž se tuláci ve svitu hvězd nechají vést.”

Text je z písničky od Lucie Vondráčkové Stanice svět

Včera jsem vyrazil na kole a krajina už nezpůsobily tak ploše jako z letadla, docela jsem se na kole potil :-). Z výšky byly hory jako lehce zvlněné pahorky.

Užívejte léto, Pavel

Santiny

 Nepřijde vám na fotce z Kolovratského zámku v Rychnově nad Kněžnou něco zvláštního?

Co třeba kostel... všechno je jak má být?

Při bližším pohledu si možná všimnete,  že kostel je gotický a průčelí je barokní. 

Ale stále to není všechno... co ty proporce?

Ono to bylo tak, Santiny stavěl zámek a kostel nebyl v pohledové ose ... ani ve směru osy.

Santiny to vyřešil po svém,  postavil nové barokní kulisy, průčelí kostela - a gotický kostel na něj geniálně napojil.

Kdo umí, umí....

Kvetou lípy

 Kvetoucí lípy, to byl pro mě vždycky červen,čas blížícího se léta,  prázdnin. 

Letos mi přijde, že kvetou déle než jiné roky.

První lipová vůně mě "praštila" do nosu na začátku června,  vykvetla lípa v parku před školou.  Když jsme rozdali vysvědčení, vůně další kvetoucí krasavice v tom stejném parku mě provázela na prázdniny.

A v lukách a polích, kolem Orlice,  i výš v Orlických horách,  zatím není den, kdy bych necítil tu sladkou vůni a neslyšel hukot včel.

Letos už skoro měsíc.

Pavel

Prázdniny

 Jaro nám přešlo do léta, do prázdnin. Nevím jestli jsem se na podzim pochlubil, že se že mně stal pan učitel na stavební škole a že tak slovo prázdniny pro mě zase znamená ten dávno zapomenutý pocit - léto, které se zdá nekonečné, plné vůní kvetoucích lip, luk, vůní sena... zvuků z lesa, kvákání žab od tůní, večer roje svatojánků, jak bydlíme u lesa.

Dneska jsme předali vysvědčení a naposledy se všichni rozloučili.  Ještě před školou jsme si se skupinkou mých studentů popřáli krásné léto a jeden z naší vesnice se hned zeptal, jestli ho nevezmu autem, aby nemusel čekat na autobus, oni u nás teď posledních čtrnáct dní moc nejezdí.

( Ale má to i výhodu,  ty co přijedou,  vezou zadarmo )

Takže jsem vlastně dělal i taxík na prázdniny 🙂.

Poslední dní jsem překonal svoji vrozenou lenost a jezdil do práce někdy i na kole. Cesty zpět jsem pojal jako výlet. Nevěřil bych, co všechno kraj kde žiju nabízí,  kolik úžasných míst v bezprostřední blízkosti,  které stále neznám.

Třeba samoobslužný bar na kraji lesa, se studeným točeným pivem, v pondělním horkém dní přišlo hodně vhod.

Nebo veliký rybník s podivným názvem Chobot, kde jsem si připadal jako na Jižní Moravě u Lednických rybníků.

Červen byl hektický,  ve škole,  v zahradách ale i víkendy byly naplněné na 150 %. Různá setkání a výročí,  víkend otevřených zahrad.  To byla hodně zdařilá akce a určitě ji budeme opakovat.

V zahradě pořád něco kvete, zrají jahody a maliny, letos prvně ve větším i moruše, lesy jsou plné borůvek. První jarní bylinky a květy jsou už v tekuté formě.

Mějte se!

Pavel