podzimní nálada ve skanzenu u Orlice

Eliška Přemyslovna – matka otce vlasti

V městské knihovně mi v pátek padla do oka novinka od paní Jaroslavy Černé - Eliška Přemyslovna, matka otce vlasti. Knížka má 270 stran a já ji měl přečtenou za víkend, což u mě není  až tak obvyklé. Děj románu zasazeného do období vlády Jana Lucemburského začíná smrtí krále Václava II a zavražděním Václava III. v Olomouci. Mladá princezna Eliška, kterou srdce táhne k duchovnímu životu neuvažuje zpočátku o světské kariéře, ale následující roky bezvládí v zemi vše změní. Eliška si uvědomí, že pomáhat potřebným bude moci jako královna víc, než jako abatyše kláštera. Pochopí, že země potřebuje silného krále, který srovná rozhádané šlechtické rody, a že ona je jediná, kdo může sňatkem přivést do země mezinárodně uznávanou osobu. No a když je někdo jediný, kdo může, tak prostě musí J. Nechci tady vypisovat děj, drží se v podstatě historických skutečností, líbí se mi ale postava královny. Autorce se z mého pohledu povedlo vykreslit povahu ženy, která nezapřela přímost a bojovnost Přemyslovny, poznala kde je její místo, co od ní život čeká. Prožívala strach a úzkosti, musela mnohdy volit mezi dvěma zly, musela krotit svoji energickou povahu. Ale pochopila svoje postavení jako službu lidem, službu poddaným, službu zemi, kterou dostala od Boha do správy.

Jak odlišné od naší dnešní reality ...