Počet zobrazení stránky

sobota 27. února 2016

pondělí 22. února 2016

Dolský mlýn

Jarní prázdniny - a dlouho slibovaný výlet do Drážďan
- bohužel ne za památkami, ale do Primarku - modní ikoně našich potomků,
shodnou se všichni čtyři, a to je co říct :-)
 první letošní kvetoucí keř - v Drážďanech, nedaleko centra města

nechtělo se mi trávit dnešní den jen v nákupním centru, a již delší dobu jsem chtěl navštívit Dolský mlýn - romantickou zříceninu, kde se točilo několik pohádek, nejprve Pyšná princezna, pak Ztracený princ a Peklo s princeznou :-)
cestou z Drážďan jsme proto nejeli po dálnici, ale po staré klasice na Pirnu a pak údolím Labe na  Bad Schandau a do Hřenska. Po dobrém pozdním obědě vyjíždíme soutěskami na Vysokou Lípu, kde na druhý pokus ve správném místě parkujeme auto a po modré se vydáváme do údolí Kamenice. Podle předpovědi se blíží studená fronta a začíná drobně pršet.

napadlo mě, že mlýny se staví v údolí u vody, ale diplomaticky jsem se s tím nechlubil :-)
na kraji lesa potkáváme mladíka se šibalským úsměvem na tváři v "hippie" oblečení - kupodivu vzezřením zaujal spíš mě, usedlého tatíka :-), než moje náctileté potomky, jim do mody nepadl :-)
 brzo jsme pochopili proč ten úsměv - čekal nás pořádný sešup do údolí, navlhlé schody a skalní plotny, dolů se šlo drsně, hlavně mamka měla ne úplně vhodné boty - kupodivu líp to šlo nahoru, když jsme se vraceli k autu.
 a jsme u bývalého mlýna ze 16. století - po požáru byl chvíli opuštěný, a znovu vybudovaný v roce 1727 - hlásá to letopočet nad bývalým vstupem do mlýnice. Podle informační tabule patřil po celou dobu rodině Pohlů, až do roku 1946, kdy byl prý konfiskován...
1760 letopočet na skále nad náhonem ke mlýnu
 dům je těsně přistavěný ke skále, chrání ho před hlavním náporem proudu vody při povodni, voda může budovu vytopit, ale nemá už sílu ji poničit.
mlelo se zde naposled v roce 1931, po roce 1946 mlýn pomalu chátral. Když se točila Pyšná princezna, dostal novou střechu, ale zároveň byla rozebrána budova protějšího bývalého hotelu, překážel by v záběru :-(  
 po dokončení pohádky začala opuštěná budova chátrat, propadla se střecha, stropy....
až po roce 2000 ji opět objevili filmaři, pomocí nadšení mnoha lidí a správy národního parku byla zbavena náletových dřevina a staticky zajištěna  
 škoda že v náhoně nezůstalo mlýnské kolo z Pekla s princeznou


pohled k říčce Kamenici - všechno je focené mobilem, zrcadlovka nějak zůstala doma :-)
co dodat -
pokud jste alespoň trochu romantici a lákají Vás zapomenutá místa, určitě se sem musíte vypravit, je tady Genius loci - i v polovině února
  dýchá to tady :-)
snad jsme tady nebyli naposled.
mějte se, Pavel

čtvrtek 18. února 2016


jaro, podzim, zima. ..

v neděli bylo jaro,
to jsme grilovali klobásy, letos prvně,
byla velká chuť. .. po zimě
včera byla zima.. .
padal sníh.  ..


a dnes? podzim...
tak nějak nevím co na to říct. ...

chybí nám řád.... všem.  .

(foceno mobilem, výhoda, že ho mám většinou u sebe)
mějte se,  Pavel

sobota 13. února 2016

Jak jsme četli  Švejka

Redakce listů v našem městečku  přišla spolu s místní všemi znalci vychvalovanou hospůdkou s nápadem literárního večera - četba Švejka k dobrým bramborákům a pivku. A kdo že se toho ujme - jako divadelníci  jsme se nenechali přemlouvat. Večer v 17:00 jsme se v nekuřácké místnosti sešli - no, sešli  - my účinkující jo... a pak ještě  dva, tři, nakonec čtyři další.

Všechno bylo jinak, jako většinou v životě - sešlo se nás pár, štamgasti zůstali v hlavním sále hospody, v obláčcích cigaretového dýmu a my - užili  jsme si to, nesmáli jsme se, přidali se i příchozí - a i přes neúspěch chceme to zkusit zas, s jinou knížkou, přišlo nám, že čtení nahlas je úplně  super, probouzí představivost, obrazotvornost, fantazii a - možná  hlavně - soudržnost.
A i když něco vypadá jako fiasko - třeba - je to právě jinak :-)

:-) psáno o reklamních  blocích při princi Kaspiánovi :-)

dobrou :-)
Pavel

středa 10. února 2016

Popeleční středa

Jaké může být poselství popeleční středy a postní doby pro náš život?
nejde přeci jen o to, nejíst maso,
účel postu není být zamračený, smutný, nervozní že něco nesmím,
- není spíš o zamyšlení se nad sebou,
nad svým životem, jestli ho skutečně žiju, nebo jen přežívám?
Jestli jím co chci jíst,
piju co chci pít,
dívám se na to na co se dívat chci
dělám co chci dělat,
jestli čtu co chci číst :) pokud vůbec čtu :)
žiju, nebo spíš přežívám...

popeleční středu jsem jako dítě vnímal rozporuplně
- na jednu stranu mi vadila újma na jídle :) hlavně na všech sladkostech :)
na druhou stranu na mě vždycky působila tajemně, slavnostně.
Souvisela s jarem, s probouzející se přírodou
i dnes ji vnímám jako čas zrození, nového začátku celkové očisty
- no - :) :) ruku na srdce, to zas bude na před velikonocemi depresivní pohled zpět,
až budu hodnotit předsevzetí :) :)
ale stejně, pokusme se
užít si letošní postní dobu
Pavel

úterý 2. února 2016

Na Hromnice o hodinu více :-)

venku je posun času už hodně vidět
první sněženka, v neděli byly slavnosti sněženek


kořeny v opuštěné pískovně