konečně rostou
Jdete lesem, konečně prší tak snad...,
je konec října ale teplo, že by konečně nějaká jedlá houba?
A ono nic, jen sem tam prašivka.
Už se chceme otočit a najednou první, druhá..
no smaženice nebude, ale omeleta s příchutí hub jo :-)
.... ale tamhle a tady a ...najednou ... houbové orgie...
Když si sednu na bobek... kde nebylo nic, najednou houby ...
asi je někdy potřeba jiný úhel pohledu...
a nejen při sbírání hub....
Taky to tak máte?
chodíte po lese a nikde ani hříbek.
Jako by se před vámi schovávali a čekali až odejdete.
A pak: "klucí, už přešel, už můžete vylézt 😉"
Vy se nečekaně otočíte a .... hele houby... :-)
"a kurník, on se otočil"....
To je krásně napsané. Já často mívám pocit, že na mě by houba musela zavolat, haló, tady jsem, seber mě. Takže taky si ty houby povídají a mluví. Přeji krásný houbově - kulinářský prožitek:-)
OdpovědětVymazatDíky za pěkný komentář :-)
VymazatPavel
U nás houby rostly jednu chvíli, muž nosil plné košíky. A najednou to ustalo a teď snad ani prašivku člověk nenajde. Ale je fakt, že jsem posledních 14 dní v lese nebyla.
OdpovědětVymazatHezký den !
Hanka (bavi-mne-to)
U nás je to naopak, nerostou nic a teď stačí jít na kraj lesa a najdeš:-)
VymazatPořiďte si hlavně při další rekonstrukci zahrady na barák ještě neviditelné obrubníky, uvidíte že mně pak nakonec budete děkovat. To je totiž něco co opravdu chcete mít na baráku, ani nevíte jak moc vás to ušetří nervů že vám někam zase prorůstá tráva anebo kořeny keře.
OdpovědětVymazat