Vzdáleným nablízku.... název jedné z knih pana profesora Tomáše Halíka. Je krátce po půl noci, televize Noe vysílá rozhovor s autorem nad tímto dilem. Nasávám myšlenky jak vyschlá houba. Před chvílí jsem se vrátil z fary. Při večerní mši se světilo víno, následovalo posezení na faře. Na varhany hrál varhaník z nedalekého města....slepý....měl s sebou vodícího psa....po chvíli potřeboval odvést na náměstí k autobusu, nějak to přišlo, že jsem ho doprovázel já.... chvilku jsem s nim počkal, než autobus dojel, a než nastoupil, aby ho neotravovali mládežnici, pak jsem se vracel na faru z pocitem, že jsem snad byl i někomu chvili užitečný... ale hlavně s úžasnou vděčností za dar zdraví, dar zraku.... uvědomil jsem si, že není samozřejmostí. ...
Dobrou noc - moc mi to povídá. ... :-)
I já mám nevidomé kamarády a měla jsem nevidomého maséra, kterého jsem asi dvakrát doprovázela domů. Tak mi důvěřoval, že se nebral hůl. Ano, zdraví je největší dar. Kéž máš hodně zdraví v novém roce.
OdpovědětVymazat